Videoklip Gangnam style se stal internetovým fenoménem YouTube s ohromnou popularitou. O čem je vlastně tato bizardní zběsilost pochopíte snad jen, když navštívíte čtvrť Gangnam ve městě Soul.
Soul vypadá na první pohled jako evropské velkoměsto, ale už na ten druhý pohled člověk zjistí, že je vše trochu jinak. Korejská společnost a mentalita si přetváří západní styl života ke svému obrazu, což někdy působí velmi bizardně. Vše se kumuluje v prominentní čtvrti Gangnam, kde jsou nejdražší kanceláře předních světových firem a obchodními domy v čele s největším obchodním domem v Soulu Coex. Životní styl běžných Korejců určuje práce, standardní pracovní doba je od osmi hodin ráno do devíti či desíti hodin večer. A co pak? Když zbývá energie nebo když šéf zavelí, tak se vyráží do nikdy neusínající čtvrti Gangnam.
Neony, restaurace a kluby vás oslní svou okázalostí. Jenže vše je občas jak ze špatného amerického filmu. Například řetězec rychlého občerstvení Hooters vyhlášený především díky vnadnému poprsí obsluhujících žen ztrácí v korejském podání jisté kouzlo. Nebo při živých koncertech korejských hudebních skupin zůstává našinec v němém úžasu. Mladí Korejci zpívají s korejským přízvukem notoricky známé melodie americké popmusic, při podobně absurdní choreografii jako je v klipu Gangnam style. Jejich bezprostřednost vás ale na konec odzbrojí a vás cosi nutí sledovat jejich program až do konce.
Na druhé straně si někdy připadáte jako vesničan s Evropy, když vás překvapí technické novinky, o kterých si zatím můžeme jen nechat zdát. Jen v krátkosti v taxi a MHD lze platit bezdotykovou platební kartou. Platbu kreditní kartou stvrzujete svým podpisem nikoliv na papír, ale na dotykový displej. Informační panely v Gangnamu jsou dotykové displeje s připojením na internet. Při objednávce v kavárně často dostanete jakýsi „bzučák“ se kterým si odejdete ke stolu a čekáte, až zabzučí, tím je vám oznámeno, že vaše objednávka je připravena. O potížích s mnoha tlačítky na záchodě zde snad raději pomlčím. Ve stručnosti v tomto ohledu máme ještě co dohánět.
Co je však všude úplně stejné, že lidé se chtějí bavit…
