Dívenka

Nepochází z všední duše,

netváří se nikdy suše.

Je to múza zakletá,

ráda mě zas poleká.

Poleká mě tím svým vzdorem,

nakažlivým nepokojem.

Úplně mnou prorůstá,

jak myšlenka do gesta.

Její pohled vaří krev,

nepomůže ani řev.

Má rád pohled, myšlenku

na tuhletu dívenku.

divenka

Příspěvek byl publikován v rubrice Tvůrčí psaní. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.