Bez Havla a bez legrace

O tom, že Václav Havel jaksi chybí, se toho napsalo už dost. Ale jeho nepřítomnost ve společenské debatě je čím dál tím tíživější. Debaty lídrů jsou bez nápadu, sebestředné, plné žlučovitosti a hlavně bez legrace. Chybí nadhled, veselost, tmelení národa a myšlenky, které vás nutí přemýšlet.

Václav Havel měl jistě mnoho chyb, ostatně jako každý člověk. Masaryk jich měl jistě taky dost, jen nebyl pod takovým drobnohledem médií a mnoho vzpomínek se také ztratilo v proudu času. Co ale bylo na něm zábavné, byly jeho provokativní výroky typu „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, nutil nás tím přemýšlet nad sebou samými. Proč se tomu vlastně smějeme. Není to špatně? A na světě byl chytrý dialog. Nebylo to ale zapšklé a křečovité, jako je tomu dnes. Nikdo ze současných politiků nechodí na undergroundové koncerty, nepíše umělecké texty a na pivo či večírek byste s nimi asi nikdy nešli. Když dnes většina lídrů mluví, tak od nich uslyšíte věty typu: „Fiskální bilanci očekáváme pozitivní, protože budeme deblokovat refundace.“ Peníze jsou jistě důležité, ale jsou to proklamace velmi nudné a bez charismatu. Zkrátka Vám to nezvedne srdeční tep ani o procento a za minutu marně vzpomínáte, co že to vlastně říkal.

Druhý typ výroku, který dnes slýcháme, je: „Sametová revoluce byl omyl, vše se rozkradlo a máme se hůře.“ Je evidentní, a veškeré ekonomické statistiky to potvrzují, že se máme výrazně lépe než před rokem 1989. Co jsou lidi lidmi, tak se kradlo a za Socializmu se kradlo ještě o něco více, jen se o tom nesmělo psát a tolik to nebolelo, protože to bylo jaksi všech. Nejenže takovéto výroky nejsou pravdivé, ale vůbec ničemu nepomáhají a nikam společnost neposouvají. Navíc jsou takové proklamace řečeny ad hoc a není připojena myšlenka, jak z toho ven.  Když byla „blbá nálada“ za Havla tak to bylo o něco snesitelnější než dnes, protože se k tomu připojila hned povzbuzující a optimistická vize, jak dál.

Lídři a politici řeší, kolik stojí rohlík, pleny a pivo. Souvislou vizi o budoucnosti národa, humor, sebeironii nebo dokonce rozmluvy o smyslu bytí neuslyšíme.

Proto dnes jeho věty znějí, jak z jiného světa:

„Nebojím se těch velkých špinavostí, vládních a mezivládních, ale bojím se těch malých, co dělají lidi na sebe navzájem, mezi sebou. Myslím, že tady je třeba začít a to potom jde dál. Když zameteme před vlastním prahem a uděláme si pořádek ve vztazích lidí mezi sebou, tak to potom pokračuje dál, a musí to mít nějaký vliv i na tu politiku nejvyšší.“ (Václav Havel, 1968)

 

… politika (se) stává až příliš věcí specialistů… Mně se ale zdá, že by měla být především věcí občanů, se zvlášť vystupňovaným smyslem pro odpovědnost a tajemnou komplexnost bytí.“ (Z projevu v Tokiu, 23. dubna 1992)

 

Jednou jsme byli v maďarském parlamentu, delegace padesáti lidí a procházeli jsme těmi kilometrovými chodbami. Najednou se ke mně Havel naklonil a řekl, že si potřebuje odskočit. Celou dobu na toalety nás ale doprovázeli husaři v černých vysokých čepicích a v ruce drželi šavle. Havel byl z toho nervózní a obával se, aby s ním husaři nešli i až na záchod. „Aby mi třeba něco neusekli,“ pronesl Havel a dodal: „Tak ostatně mnohé problémy by se tím vyřešily.“  (Ladislav Špaček, 2011)

 

Nudný a mračivý neruda umí být každý. Nezbývá než si optimisticky říct: „Když budeme veselý, přemýšlivý a nebudeme lhostejní, tak se nám povede lépe.“

 

http://www.youtube.com/watch?v=R3D4RqVI2KE

271009_havel4_denik-380

Rubriky: Glosy | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Bez Havla a bez legrace

Těžký život v pivovaru

Čas od času se stává, že někdo začne žít a pracovat v pivovaru. Když ten někdo jste přímo vy, tak to začíná být rázem zajímavější událost, která stojí za pozornost. Práce v pivovaru je pro mnohé jen nedostižným snem.

Amatérští alkoholici o ní sní, profesionálové si o ní povídají až po pátém pivu a anarchističtí Havlovci posílají životopisy přímo do pivovaru. Snad jsem byl tím vším a ještě něco na víc, protože jsem si troufl přímo na Mekku všech pivovarů. Plzeň.

Zdárně jsem prošel prvním sítem vstupního pohovoru. Které odfiltrovaly především netrpělivé nedočkavce, kteří na otázku „Vaše oblíbené jídlo a pití?“ vyhrkli jen: „PIVO!“ To se jim stalo osudným a postoupili do finálního kola. Tak se stalo, že postoupili především ryzí srdcaři na úkor povrchních taktiků, kterým nezbylo, než si pláčem doma osolit svůj prázdný půllitr. Ve finále zbyli už jen opravdový profíci a tak rozhodovaly opravdové maličkosti. Všichni dostali závěrečné testy, které se na první pohled tvářily jako psychologicko-matematické úlohy. Ostatní začali zběsile psát. Já však prohlédl pozadí oněch čísel, kruhů a psychologických axiomů. Šlo zase jen o pivo. Tak například správná odpověď na slovní úlohu: „Kolik piv se za hodinu vytočí v hospodě U Pinkasů, když jedno pivo zvládne hostinský za jednu minutu?“ není šedesát ale nula. Protože pivo se netočí, ale čepuje. Nebo 1+1 se nerovná dva, jak by se mohlo zdát, ale jeden…tuplák. A tak by se dalo pokračovat.

Tím se stalo, že jsem se dostal za bránu slavného pivovaru. Pocítil jsem, jak se asi cítí vosa v cukrárně, důchodkyně v krámě, panic v nevěstinci a prezident po věznici.

Bude mi chvíli trvat, než se naučím místní zvyky a hantýrku. Leccos už jsem ale pochytil. Tak na příklad siréna první středu v měsíci neoznamuje zkoušku sirén, ale začátek výčepu nefiltrovaného piva v zaměstnanecké hospodě, kde pivo stojí pouhou korunu. Termín Senzorická analýza není žádné ohmatávání, ale pití piva v pracovní době v rámci degustací. Nebo pod názvem Laboratoř speciálních analýz se skrývá mimo jiné výčep, kde si můžete studovat různé druhy píp a bádat nad nejlepším způsobem čepování piva.

Život v pivovaru se zdá být těžší a složitější, než to zvenku vypadá. Nebudu to mít lehké, ale jsem velmi učenlivý chlapec. Věřím, že všechno jednou naučím a pochopím.

Bubliny final_prechodove

Rubriky: Glosy | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Těžký život v pivovaru

Ztratil jsem slova

Chybí mi slova a tak tě líbám,

Chybí mi slova a tak tě hladím.

Chybí mi slova pro tvoji krásu,

Jdem spolu trávou i lesem,

chutnáš mi, oba se třesem.

 

Jsem němí, ztratil jsem slova,

budu už tiše, vše už jsem řek.

Doufám, že víš, co se teď sluší.

Snědlas mi slova, jsme oba hluší.

Si velmi chápavá to mě teď děsí.

 

Sundej si šaty, budu se dívat, i když jsem slepý.

Říkej mi lásko, i když jsem hluchý.

To se mi líbí, víš co máš dělat a co se sluší.

Ztratil jsem slova, budu tě líbat, dokud tě štěstí nepohltí,

dokud nás štěstí nepohltí.

 

Říkáš mi sbohem, i když nic neříkáš,

říkáš mi honem, jiný už čeká.

Co nikdy nezačalo, teď se tu končí,

co nikdy neskončí, teď se tu začíná.

Našel jsem slova, tak už tě nelíbám.

rty

Rubriky: Tvůrčí psaní | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ztratil jsem slova

Afrika

Subsaharská Afrika ta člověka spolyká.

Svítí tady pořád slunce, kakao jím přímo z hrnce.

Tráva voní, tráva zvoní, když si s tebou lehám do ní.

Tu tvou kůži z čokolády olíznu si trochu tady.

Mám rád dívky veselé, nesmí být však nesmělé.

To však zdá se, problém není, cítím v tobě velké chvění.

Cítím slunce, zem se chvěje, v Africe se něco děje.

Dusot slonů proběh námi, slyším tiché zasténání.

Afrika je plná divů, kontinent jsem poznal zprvu.

Skrz tvé oči leopardí poznal jsem, jak tmavě barví.

Baví mě jí dobíjet, přijedu zas na výlet.

slon

Rubriky: Tvůrčí psaní | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Afrika

Dívenka

Nepochází z všední duše,

netváří se nikdy suše.

Je to múza zakletá,

ráda mě zas poleká.

Poleká mě tím svým vzdorem,

nakažlivým nepokojem.

Úplně mnou prorůstá,

jak myšlenka do gesta.

Její pohled vaří krev,

nepomůže ani řev.

Má rád pohled, myšlenku

na tuhletu dívenku.

divenka

Rubriky: Tvůrčí psaní | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dívenka

Pecka

Láska kvete zdá se všude

a nikdy jí neubude.

Láska kvete na nádraží,

výpravčí se zkrátka snaží.

Pokladna pět zavírá,

paní se mu nevzpírá.

S manželkou má odluku,

vlak bude mít výluku.

Láska kvete u zkumavek,

chemik má rád pěkný zadek.

Laborantka má štíhlou linku

i vědec má svou slabou chvilku.

Zapomněli míchat výluh,

asi z toho bude výbuch.

pecka

Rubriky: Tvůrčí psaní | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pecka

Motýlí

Na tvou jemnou kůži,

nakreslím ti rudou růži,

nakreslím ji z rudých perel,

nasbírám je pod jezerem.

Když svůj úsměv shovívavý,

něžně schováš do svých dlaní,

zamýšlím se nad pocitem,

jenž má motýl s ranním svitem.

Svitem jenž ti s očí sálá

a mé tělo probodává.

motýl

Rubriky: Tvůrčí psaní | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Motýlí

Gangnam style na živo

Videoklip Gangnam style se stal internetovým fenoménem YouTube s ohromnou popularitou. O čem je vlastně tato bizardní zběsilost pochopíte snad jen, když navštívíte čtvrť Gangnam ve městě Soul.

 

Soul vypadá na první pohled jako evropské velkoměsto, ale už na ten druhý pohled člověk zjistí, že je vše trochu jinak. Korejská společnost a mentalita si přetváří západní styl života ke svému obrazu, což někdy působí velmi bizardně. Vše se kumuluje v prominentní čtvrti Gangnam, kde jsou nejdražší kanceláře předních světových firem a obchodními domy v čele s největším obchodním domem v Soulu Coex. Životní styl běžných Korejců určuje práce, standardní pracovní doba je od osmi hodin ráno do devíti či desíti hodin večer. A co pak? Když zbývá energie nebo když šéf zavelí, tak se vyráží do nikdy neusínající čtvrti Gangnam.

Neony, restaurace a kluby vás oslní svou okázalostí. Jenže vše je občas jak ze špatného amerického filmu. Například řetězec rychlého občerstvení Hooters vyhlášený především díky vnadnému poprsí obsluhujících žen ztrácí v korejském podání jisté kouzlo. Nebo při živých koncertech korejských hudebních skupin zůstává našinec v němém úžasu. Mladí Korejci zpívají s korejským přízvukem notoricky známé melodie americké popmusic, při podobně absurdní choreografii jako je v klipu Gangnam style. Jejich bezprostřednost vás ale na konec odzbrojí a vás cosi nutí sledovat jejich program až do konce.

Na druhé straně si někdy připadáte jako vesničan s Evropy, když vás překvapí technické novinky, o kterých si zatím můžeme jen nechat zdát. Jen v krátkosti v taxi a MHD lze platit bezdotykovou platební kartou. Platbu kreditní kartou stvrzujete svým podpisem nikoliv na papír, ale na dotykový displej. Informační panely v Gangnamu jsou dotykové displeje s připojením na internet. Při objednávce v kavárně často dostanete jakýsi „bzučák“ se kterým si odejdete ke stolu a čekáte, až zabzučí, tím je vám oznámeno, že vaše objednávka je připravena. O potížích s mnoha tlačítky na záchodě zde snad raději pomlčím. Ve stručnosti v tomto ohledu máme ještě co dohánět.

Co je však všude úplně stejné, že lidé se chtějí bavit…

Video Gangnam Style

 

 

Rubriky: Cestování | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Gangnam style na živo

Zámecké slavnosti – Křimice

Srdečně vás zveme na tradiční divadelní akci pod širým nebem. Neopakovatelná atmosféra nočního Křimického parku dokresluje osobitým způsobem divadelní hry Lovu zdar, Lucerna, Nejkrásnější válka a Sen noci Svatojánské. Pouze jednou za rok se můžete divadelně pobavit v těchto jedinečných exteriérech za účasti Divadla Jezírko.

 

 

Rubriky: Aktuality | 3 493 komentářů

Nová divadelní hra MEJDAN

Stáhněte si MEJDAN zde:

 

Rubriky: Tvůrčí psaní | 2 881 komentářů